Rusko - základní charakteristika teritoria, ekonomický přehled

MZV: Souhrnná teritoriální informace

Ruská federace je největším nástupnickým státem Sovětského svazu. V dnešní podobě Rusko vzniklo 25. prosince 1991. Politicky jde o poloprezidentský systém s dvoukomorovým parlamentem, složeným z Rady federace a Státní dumy. Hlavou státu je prezident, kterým je nyní Vladimir Putin. Ten svoji funkci vykonává od roku 2000, s krátkou přestávkou v letech 2008-2012, kdy byl předsedou vlády. Jeho současný mandát vyprší v roce 2024.

Ruské hospodářství a státní rozpočet závisí především na těžbě ropy a zemního plynu a jejich vývozu. Surovinová politika je pod přímou kontrolou ruské vlády. Hospodářští stratégové se už od začátku 90. let minulého století snaží tuto závislost snížit. Závislost na vývozu surovin je stále veliká. Rusko se od začátku 21. století zaměřuje na rozvoj domácího průmyslu a lákání zahraničních investorů do oborů, které by daly vzniknout novým pracovním místům a kompetencím, kterými ruští inženýři a dělníci dosud neoplývali. Částečně se to i daří, například všechny velké automobilky, které chtějí v Rusku působit, v něm mají svoje výrobní a montážní závody. V některých oborech ruská vláda velice silně preferuje domácí výrobce a výrobu v Rusku, v mnoha oborech (obráběcí stroje, ….) je proto stále těžší spoléhat jen na čistý export a firmy se musejí rozhodovat, jestli v Rusku založí výrobní závod nebo trh opustí. Tato politika se jmenuje záměna importů nebo lokalizace. Díky exportu ropy a dalších surovin má Rusko prakticky trvale zajištěn přebytek běžného účtu. Ten je tak velký, že ani přes značné výkyvy v cenách ropy a kuru rublu není ohrožen. Přebytek je nutný, aby Rusko nahradilo odcházející kapitál, ať už ve formě dividend nebo vývozu kapitálu mimo území Ruska.

Obchodní výměna mezi ČR a Ruskem stojí na surovinových a průmyslových historických vazbách, které postupně nahrazují nové obory, vzniklé po transformaci obou ekonomik. Česká ekonomika se ale proměnila daleko více než ta ruská, což způsobuje, že malé a střední české firmy se špičkovým produktem v Rusku často neuspějí, protože na zpracování tak velkého trhu nemají dostatek kapitálu a lidských kapacit. Velké podniky, na kterých dříve stál náš vývoz do Ruska, již z velké části neexistují a také roli integrátorů a inženýringu často převzaly zahraniční společnosti. To dělá dodávky z ČR, především investičního charakteru, velice složité, také to silně snižuje marži. Česko má sice stále výhodu z dobrého jména, tyto vazby ale postupně slábnou. Rusko postupně objevují i firmy bez dřívějších historických vazeb, za poslední roky třeba v oblasti telekomunikací a internetu, poradenství, právních služeb nebo kosmetiky. Úspěchu našich firem v Rusku silně pomáhá zázemí v podobě Českého domu Moskva, kde sídlí i agentury CzechTrade a CzechInvest. I přes všechny změny a turbulence se ale struktura našeho obchodu mění jen postupně – hlavní položky českého vývozu do Ruska jsou strojírenské výrobky a dopravní prostředky, z Ruska do ČR míří především ropa, zemní plyn, chemikálie a kovové výrobky.